Joga s mečem  aneb kontemplace se zbraní

Pohybově meditační cvičení umožnující lépe poznat své vnitřní i vnější hranice , rovnováhu těla i duše.

Během své životní pouti jsem se dostal přes studium duchovních nauk , šermu, kovařiny ,výrobě mečů až k ochutnání drobné esence jakési prapodstaty prolínající se snad každou existencí.
Zkrátka řečeno jedná se hranice a rovnováhu.
Na jednom semináři vedeným Martinem Švihlou, jsme v chvílích volna zkřížili meče snažili se rozpoznat jakou řečí mluví evropský a japonský šerm, bylo to velice poučné a až po několika dalších cvičení s mečem, zaměřených na vnímání vlastního nitra, začal se téměř neznatelně usazovat jednoduchý princip .
Aby člověk mohl stát na vlastních nohách ,pokud možno svobodně, potřebuje permanentně monitorovat své těžiště, svou rovnováhu a to jak fyzickou, tak emoční , tím vzniká jakási stabilita bytí. a aby mohl své působení nasměrovat k svobodné činnosti, kterou je realizována potřeba sebezodpovědnosti za svůj život , je třeba si uvědomit vnitřní i vnější hranice, které nám definují okruh , ve kterém se můžeme bezpečně realizovat .
Dá se namítnout, že vnější hranice jsou nekonečné, určitě ano, vize a sny hranic neznají, však vlasní realizace na určité hranice většinou narazí a objeví se kontakt, přeskočí jiskra..
A protože štěstí přeje připraveným a není nad názorné setkání osobních hranic, emocí, rovnováhy a dechu v jejich vzájemném kontaktu, v jejich představení , které sami režírujem. My jsme schopni rozhodnout, zdali z jiskry bude plamen lásky a něhy, světlo co nám posvítí na cestu, či sek mečem, kterým oddělíme nepotřebné či budem chránit holý život.
Tak vznikly Kontemplace s mečem aneb jóga se zbraní v ruce.
Co to znamená?
Kontemplace čili rozjímání a jóga jako uvědomování si sebe sama a sjednocení svého já pomocí vnímaní vlastního ega.
Pomocí meče definujem okruh svých hranic, pomocí rovnováhy smíme ke kontaktům přistupovat beze strachu a pomocí vnímání vlastního nitra rozhodneme, zdali z kontaktu bude vášnivý tanec či konflikt plný osobní bolesti nebo touha po-moci. Plynulým pohybem v jednoduchém cvičení poznáme své nedostatky a naučíme se s nimi pracovat , vystoupením z komfortní zóny nahlédneme na sebe z hůry a i když se možná ani nepoznáme, stále budeme mít možnost rozjímat nad tím, co nám nástroj našeho poznání zprostředkoval.
Meč není to nejdůležitější v tomto cvičení , které v různých obměnách prožíváme každý den, dokud jej nezvládneme a nepřejdeme k další metě, dalšímu neznámému.
Meč je však názorná pomůcka , která má velice jasnou a neoddiskutovatelnou argumentační schopnost